HISTORIE KOSTELA
Podle česky psané topografie moravské, tištěné r. 1564 od Bartoloměje Paprockého, rytíře polského, kostel v Dobročkocích dal vystavět v roce 1348 Mikeš ze Zástřizel, pán ze Zástřizel a Dobročkovic. Jedná se tedy o původně gotickou stavbu. V 19 století byl značně upravovaný.Kostel stojí na místě bývalé tvrze. Nelze však s jistotou určit, zda základy kostela tvoří bývalá kaple či střelnice. Při opravách bohužel nebylo odkryto okénko, které by nám pomohlo odhalit původní stavbu.
Tento kostel je zasvěcen Všem svatým. Farnost byla přifařena do Milonic. Dříve však bývala farností samostatnou. Záznamy uvádějí, že v roce 1409 zde byla fara, která byla později zbořena. V roce 1611 zde byla vystavěna opět katolická fara a ta zanikla za 30leté války. Kdy přestal být kostel farním, nelze přesně udat.
V „Inventáři“ Milonického kostela z roku 1804 se zmiňuje pisatel o pověsti, podle které se Dobročkovský farář před několika sty lety fary kvůli stáří vzdal a přijal fundaci u sv. Mořice v Olomouci, kterou založil. Farnosti Milonice a Dobročkovice patřily až do roku 1862 k arcidiecézi Olomoucké.
ÚPRAVY A INVENTÁŘ KOSTELA
Kostel byl za faráře Jestřabského z Milonic rozšířen přístavbou presbytáře a sakristie. Presbytář je oddělen od lodi obloukem. Zde stávala také ohrádka, která nedovolovala prostému lidu vstoupit dále do presbytáře. Střecha i s věží byla pokryta šindelem a hřbitov opatřen prkennou ohradou, tj. roku 1792. Roku 1867 dána nová krytina (břidlice) na věž i na kostel. V letech 1870 – 1887 došlo k četný úpravám a výzdobě interiéru.
1870 postaveny nové varhany od brněnského varhanáře Komínka.
1877 opravena cihelná podlaha kostelní lodě a zbudován nový hlavní oltář s obrazem „Všech svatých“ od Josefa Zeleného, malíře v Brně.
1881 objednána pro kostel Křížová cesta od Kasnera za 270 zlatých, rámy zhotovil Jakub Sedláček z Bučovic.
1886 koupena z dobrovolné sbírky pro kostel socha Panny Marie Lurdské za 50 zl. Ta byla posvěcena 30.května 1886
1887 kostel byl znovu opraven a obílen,strop nově pokryt deskami, byl zakoupen nový boční oltář a ještě opravena věž.
1891 dána v kostele nová dlažba a u kostela opraven kamenný kříž, který byl zničen vichřicí dne 14.srpna 1890.
V kostele se nacházeli dva boční oltáře, jeden Marie Matky a druhý, Sv. Jana z Nepomuku, z roku 1732, ten byl později přestěhován do Milonic. Nahradil jej nový oltář se sochu Ježíše Krista, který zakoupili farníci v roce 1887.Oba byly v devadesátých letech 20. odstraněny, neboť oltáře tvořily velký předěl mezi knězem a věřícími. A tyto sochy byly umístěny vedle oblouku, který tvoří předěl mezi lodí a presbytář.
Po pravé straně, na místě kde původně byla kazatelna, je zavěšena socha Ježíše Krista a po levé straně dřevěná socha Panny Marie. Ta byla v prosinci 2001 ukradena, a proto nahrazena jinou sochou. Jedná se o sochu Panny Marie Lurdské. Tato socha byla umístěna před reorganizací kostela na stejném místě v malé jeskyni.
Zvony jsou zde dva, větší sv. Josefa a menší Jana Nepomuckého. Ten byl posvěcen 1. Srpna 1716 prelátem Hugonem Bartlitiem ze Zábrdovic. Nápis na nich udává: „Pořízeny sub patrono Regente Perillustrex Domino Josef de Ordones.“ Ulil je mnich Sigmund Kercher v Brně. Umíráček je z doby pozdější.
HROBKY
V kostele byly objeveny také dvě hrobky. Menší je pod hlavní oltářem. Vstup do ní je pravděpodobně ze sakristie. Druhá větší, je v prostoru od sloupů nesoucích kůr. Její šířka je rozteč těchto sloupů, délka asi 5m, hloubka obou je asi 6 m. Ve větší jsou pozůstatky obou pohlaví, ve dvou případech jde nejspíš o děti.
Vstup do větší krypty je od prostoru malého oltáře vlevo. Od kostela vedou značně rozčleněné chodby, většinou již sesuté. Jejich směr je také pod budovou fary, odtud dolů do obce. Ze sklepa za obchodem je vstup do jedné z nich. Z prostoru kostela jde také jeden tah směrem do polí a lesíku do Nesovic a potvrzovala by se tím pověst o chodbě do prostoru Nové Zámky. Z této chodby odbočují další chodby směrem do Uhřic. K nim se přidávají další z prostoru sklepa v zahradě jednoho z domů.
NÁHROBNÍ DESKA
V předsíňce, tzv. žebračce, je připevněn na zdi přímo u země hrobní deska, jejíž delka činí 1,84m a šířka 0,58m. Dříve bývala umístěna před hlavním oltářem, v místě vstupu do menší hrobky. Na obou kratších stranách desky jsou znázorněny erby, ale pouze pravý je zřetelný. Nad ním jsou vryty začáteční litery, které značí jméno Hynek Pacák z Pačlavic, a ten byl majitelem osady v roce 1545. Mezi oběma erby lze číst vrytý švabachový text:
Překlad:
Léta Páně 1545 umřel jest urozený vladyka Pan Hynek Pacák z Pačlavic a Šardičkách, k jeho duši ráčí být pán Bůh milostivý. A tu také leží Jan a dva Václavovi vlastní bratři a synové nahoře jmenovaného pána Hynka. V roce 1558 ve čtvrtek po početí Panny Marie umřela jest žena paní Markyta z Opatova, manželka vlastní téhož pána Hynka a Dorota, dcera jejich. Pán Bůh ráčí být milostivý k jejím duším.
OBRAZ VŠECH SVATÝCH
Obraz Všech svatých je usazen v oltáři, který je tvořen nahoře zjednodušeným klasicistním štítem podpíraným z každé strany dvěma sloupy kompozitního stylu, jejichž hlavice jsou zdobeny blanitými listy. Každá dvojice sloupů je postavena na společném soklu. Celý obraz odpovídá klasicisnímu stylu. Po stranách stráží oltář po jednom andělu, jeden v modrém a druhý v růžovém oděvu. Celý oltář je laděn do žlutozlatavé barvy.
Součástí oltáře je také svatostánek, jehož součástí jsou opět dva malé kompozitní sloupky. Svatostánek je bohatě ozdoben zlatými ornamenty. Stříška tvoří malou kopuli a po stranách je zdobena čtyřmi nádobkami. Na dvířkách svatostánku je vyobrazena hora Golgota a na ní Kristus na kříži.
Oltář zhotovil v roce 1877 Jakub Sedláček z Bučovic za 300zl. Autorem obrazu je brněnský akademický malíř Josef Zelený. Pořízení tohoto obrazu přišlo na 280zl. To vše se mohlo uskutečnit díky sbírkám od dobrodinců za přispění z kostelního účtu a obce. Oltář byl posvěcen 7.října 1877.
VYOBRAZENÍ
Jednou z ústředních postav obrazu je Panna Maria, která je umístěna přesně uprostřed. Mariánský kult se rozrostl již v období baroka, kdy je jí připisována zásluha o rozšíření víry a zachování čistoty. Věřící lid se jí často dovolává, i to může být důvodem jejího zobrazení ve středu obrazu.Nad Marií je vyobrazena Boží trojice, Bůh jako starší muž s plnovousem, berlí v levé ruce a s pravou rukou vztaženou ve znamení ochrany a požehnání veškerému svému stvoření.
Stejně tak žehná i po jeho pravici sedící Ježíš Kristus. Ten drží na svém levém rameni kříž na kterém skonal a nad nimi jako holubice září Duch Svatý.
Kolem Panny Marie i Boží trojice namaloval autor několik andělů s dětskými nevinnými obličeji. Po pravici i levici Marie je vyobrazena skupinka osob, znázorňující různé světce, ale je velmi těžké je všechny identifikovat. Po pravici můžeme rozeznat s jistotou pouze Svatého Josefa. Zajímavé je, že jde o autoportrét samotného autora obrazu.
Josef z Nazareta, snoubenec Matky Boží Marie a pěstoun Ježíše byl v roce 1870 prohlášen papežem Piem IX. patronem celé církve. Za Josefem je znázorněno několik postav,které se velmi výrazně podobají českým králům.
Můžeme v nich snad objevit Karla IV. a Václava IV. Po pravé straně lze v muži s klíčem v ruce rozpoznat svatého Petra.Ostatními osobami by mohly být další apoštolé a některé ženy,které jsou zmiňovány v Písmu sv. Ve spodní polovině obrazu jsou vyobrazeni již téměř jasně rozeznatelní významní čeští patroni, na které se lidé v té době s úctou a důvěrou obraceli.
Hlavními postavami jsou věrozvěsti Cyril a Metoděj. Jedním z důvodů tohoto ústředního vyobrazení může být také to, že v roce 1863 probíhali velké oslavy 100 let od příchodů těchto dvou důležitých misionářů k nám na Moravu a tento obraz byl malován jen několik let po těchto oslavách. Navíc od 70 let byl zásluhou olomouckého arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana rozvinut moravský cyrilometodějský kult v celé říši. Cyril a Metoděj sestavili staroslověnštinu – umělý liturgický jazyk a sestavili písmo hlaholici. V tomto jazyce vytvořili první překlady písma, nejdříve tzv. Perikopy – úryvky pro neděle a svátky. Bohoslužby konali řeckým obřadem ve slovanském jazyce.
Metoděj je vyobrazen ve svém biskupském oděvu západního obřadu a v ruce drží berlu. Cyril je ustrojen v mnišské kutně, v levé ruce drží knihu a v pravé berlu zakončenou křížem. Za Cyrilem jsou umístěni tři velmi významní čeští světci – sv. Ludmila, sv. Václav a zřejmě sv. Anežka a za Metodějem stojí také skupinka tří světců – sv. Jan Nepomucký, sv. Vojtěch a sv. Prokop.
Svatý Václav
Svatý Václav je znázorněn jako muž vzhlížejí k nebi se sepnutýma rukama, o jehož pravé rameno je opřena vlajku s orlicí. Rozpoznat ho můžeme díky jeho knížecí čapce, která při znázorňování pro něho typická. Již od svého zavraždění byl kníže Václav uctíván jako mučedník a patron země. Již na přelomu 10. a 11.stol bylo jeho jméno pojato do seznamu svatých v řezenské diecéze. Jeho postava vyniká natolik svým duchovním obsahem, že přerostla rámec církve a stala se symbolem národa a státu.
Je naším vzorem v bojích za národní přežití a zároveň nadějí pro budoucnost.
Svatá Ludmila
Svatá Ludmila je zobrazena v dlouhém řasnatém šatu, s hlavou pokrytou knížecí čapkou. Jejím hlavním atributem je stočený závoj nebo šál kolem krku (nástroj umučení), což můžeme vidět i na tomto obraze. Svatá Ludmila je českou prvomučednicí a první českou světicí. A především je českou spolupatronkou, nazývanou „matka české země.“
Svatá Anežka
Nemůžeme s určitostí tvrdit, že se jedná o Anežku Českou, neboť na obraze jde vidět pouze hlava ženy v hnědém řeholním rouchu. Místí tradice mluví právě o Anežce, což by odpovídalo i rázu této skupiny svatých. Jak jsem se již zmiňovala, jde o nejvýznamnější patrony našeho národa. Anežka nebyla sice v této době svatořečená, ale úcta k ní byla v zemi velmi rozšířená. Na druhé straně však toto vyobrazení neodpovídá ani typickému znázorňování její osoby. Bývá zobrazována jako abatyše s korunou.Zde koruna chybí. Anežka se řadí mezi české zemské patrony.
Svatý Jan Nepomucký
Svatého Jana Nepomuckého můžeme vždy vidět jako kněze se štolou, biretem na hlavě, palmou, knihou a křížem v ruce. Na obrazu lze jasně rozpoznat pouze palma, biret a pět hvězd nad jeho hlavou. Těchto pět hvězd se používá díky legendě o pěti hvězdách zářících na místě utopeného mučedníka. Jan Nepomucký patřil již kolem r. 1600 k zemským patronům Čech. Stavěla se na něm česká lidová zbožnost v období baroka. Je patronem bezpečného putování a šťastného návratu, proto jsou jeho sochy umístěny zpravidla na rozcestích. S žádným jiným českým světcem se nesetkáváme tak často doma i v zahraničí. Jan Nepomucký zemřel jako skutečný mučedník za práva a svobody církve a fyzicky podlehl pouze hrubému světskému násilí. Zemřel ve službách svého arcibiskupa jako poctivý, věrný a vzorný vykonavatel svých kněžských povinností. Často je označován jako „světec zpovědního tajemství“.
Svatý Vojtěch
Svatý Vojtěch bývá vyobrazován jako biskup s mitrou, berlou a knihou. Na obraze Josefa Zeleného ho však vidíme pouze se sepnutýma rukama bez jakýchkoliv jiných atributů. Svatý Vojtěch se snažil po celý svůj život o nápravu církve, neboť všude nacházel uvolněnou morálku. Je spoluzakladatelem břevnovského kláštera a misionářem na území pohanských Prusů, kde zemřel mučednickou smrtí. Po sv. Václavu se stal jako druhý zemským patronem českým. A navíc je patronem Polska, Uher a patronem českého kněžstva. Stal se první Čechem evropského formátu a navícvzorem kněze příkladných ctností.
Svatý Prokop
Světec je zde vyobrazen jako vousatý řeholník v sutaně s pastýřskou holí v ruce. Jeho atributy jsou kříž, důtky, kniha, vyjímečně laň, model kostela či plamen na dlani. Bohužel zde stojí v pozadí, a proto nemohl být žádný jiný atribut použit. Svatý Prokop byl poustevníkem, vyznavačem, opatem a zakladatelem sázavského kláštera. Byl zařazen mezi patrony země české a podle kroniky
Václava Beneše z Weitmile přispěl spolu se sv. Václavem k vítězství Čechů nad Němci u Žatce r. 1318. Svatý Prokop je patronem Čech, horníků a rolníků.
JOSEF ZELENÝ – AUTOR OBRAZU
Narodil se 24. Března 1824 v Rajhradě jako syn Alžběty Zelené, dcery krejčího. Plánované povolání stolaře velmi brzy zaměnil za malířství, ke kterému již od dětství projevoval silné vlohy. V letech 1836-1841 studoval za podpory rajhradského opata Schlossara, který byl ctitelem výtvarného umění, brněnskou normální školu, která plnila funkci střední školy se zaměřením nejen na němčinu a češtinu, ale také na vědy technické – tedy i kreslení. Dále se školil v kresbě a malbě u brněnského malíře Matěje Šťastného, a to v letech 1841 –1844.
V roce 1844 vypsala vídeňská Akademie výtvarného umění stipendium 200zl. lx ročně pro moravského adepta umění. Josef toto stipendium získal. Na základě zdařilých perokreseb ho profesor Carl Rahl přijal ještě do grafické speciálky. Za kresbu borgézkého šermíře získal J. Zelený v roce 1845 první cenu Akademie. Následovaly olejomalby – Obraz sv. Pavla, sv. Petra a větší obraz Mojžíše (původně určený císařem Ferdinandem pro Belveder).
V roce 1847 nakreslil Josef Zelený velkou kompozici Založení rajhradského kláštera, která byla použita jako podklad pro jubilejní medalii kláštera. V roce 1849 dokončil ve Vídni obraz sv. Pavla. V roce 1851 následuje sňatek J. Zeleného s Viktrorií Radimskou a v lednu 1852 přichází do Brna vymalovat portrét 6. brněnského biskupa Antona Ernsta Schaafgotsche a dokončit obraz jeho předchůdce biskupa Franze Gindla. Kromě toho vystavuje také svůj obraz Madony.
Upozorňuje na sebe svými miniaturami a portréty. Největším úspěchem se pro Zeleného stala výstava brněnské filiálky vídeňského uměleckého spolku (obraz Mojžíše). Velkou malířskou příležitost mu poskytuje portrét dámy – uváděný v katalogu MMB jako žena v zelených šatech a datovaný rokem 1856. V roce 1856 byl pověřen církevní zakázkou pro Brno – oltářním obrazem Zmrtvýchvstání Páně, která ukazuje vliv nazaretského umění. Ti tvrdili, že „umění není náboženství, ale posiluje religiozitu“.
Zelený je také ovlivněn soudobými pařížskými ateliéry, což se projevuje v Podobizně dámy, v Portrétu mladíka a obrazu Dráteníka. Josef Zelený byl nejlepším portrétistou v Brně. O tom svědčí i objednávka brněnského technického učiliště na 2 portréty císaře Františka Josefa v roce1860. Dále portrétoval také moravského zemského archiváře Josefa Chytila, Dr. Jana Lachnita, barona
A. Pražáka, B. Hoppla nebo F. Sušila a mnoho dalších. Pro reprezentační účely namaloval také podobiznu císaře, který přikládá svou levici na svazek zemských privilegií, vedle nichž leží jeho císařská koruna a podobiznu brněnského starosty Dr. Rudolfa von Otta.
Zapojil se také do oslav příchodu věrozvěstů Cyrila a Metoděje a namaloval k této příležitosti několik obrazů pro kostely v Rajhradě, Letonicích, v Brně, v Rosicích a v Lipovci. Později maloval i obrazy dalších českých patronů, např sv.Václava pro kapli v Nesovicích a kostel v Nemoticích, Máří Magdalénu pro kostel v Sulíkově, sv. Kateřinu pro kostel v Prusenovicíh nebo obraz Všech svatých pro kostel v Dobročkovicích.
Obrazem Bořivojův křest se v r.1866 zařadil do tzv. vlasteneckého malování. Zelený patřil až ke 2. generaci těchto malířů, byl však prvním moravským malířem, který se těmito tématy zabýval ve své tvorbě.
Josef Zelený provozoval v Brně kreslířskou a malířskou školu, a to od roku 1870.Vychoval řadu vážených i amatérských zájemců. Mezi jeho nejznámnější žáky patří Luma Fleschová von Brunningen a Alfons Mucha.
Josef Zelený zemřel náhle v Brně 3.5.1886 a byl pochován ve staré části brněnského ústředního hřbitova.
Autorka textů: Miroslava Hanáková